Jaký operační systém – Windows nebo něco jiného – Instalace linuxu

V našem miniseriálu pokročíme dále k praktické části. Pro instalaci na můj počítač jsem zvolil distribuci OpenSUSE, konkrétně ve verzi 10.3 (samozřejmě, že poslední stabilní verze). Důvodem je to, že tato distribuce mi přijde jako jedna z uživatelsky nejpřívětivějších, navíc jsem ji občas instaloval na servery, na které jiná distribuce nešla, protože OpenSUSE má dle mých zkušeností jednu z nejlepších podpor ovladačů zařízení (dá se říci, že jsem zatím nenarazil na hardware, který by na této distribuci nechodil, ovšem samozřejmě nejsem majitel různých Windows like modemů, apod.). Zájemci si mohou OpenSUSE pořídit na www.opensuse.cz.

Je třeba si stáhnout ISO obraz a vypálit jej. Osobně jsem si stáhl DVD ISO obraz, protože jsem v práci na pomalé lince a aktualizace jsem prostě nechal běžet později, po instalaci, přes noc. Instalace je snadná, řekl bych, že snadnější, než instalace Windows XP. Prostě další „klikací“ systém, což je pro koncové uživatele dobře. Jediné, co může být lehce matoucí jsou tzv. repozitáře, nicméně kdo se tím nechce zabývat, dá prostě pokračovat a nic neřeší. Také se mi líbí kvalitní dokumentace v mnoha jazycích, tj. i v naší mateřštině. Kvalitní dokumentaci třeba u Windows systémů postrádám.

Jako grafické rozhraní jsem zvolil moloch KDE, samozřejmě záleží na vkusu, mně osobně se líbí, že tam jde toho mnoho nastavovat a podle mého názoru se asi nejvíce blíží ovládání Windows. Samozřejmě, že zastánci jiných grafických rozhraní budou mít jiný názor, jak již bylo zmíněno v minulém článku, můžete jet v naprosto minimální konfiguraci, záleží naprosto na vkusu každého, co si vybere. To se mi na UNIXových systémech prostě líbí.

Co vidím jako naprostou výhodu je, že nepotřebujete tuny ovladačů zařízení, atd. Prostě stačí jedno jediné médium a máte v drtivé většině případů plně funkční systém hned po instalaci. Já jsem instaloval na počítač od HP, kancelářská verze. Kdo zná přístup HP, tak ví, že bez DVD nacpaného ovladači se s Windows prostě nechytáte. Jako „geniální“ vidím třeba to, že po instalaci nefunguje síťová karta, tudíž pokud ovladače nemáte, můžete se vztekat, jak chcete, ale bez druhého počítače se nehnete. Toto se u OpenSUSE nestalo. Po instalaci mi funguje naprosto vše. Jsem velice mile překvapen, když jsem si s tím kdysi hrál, byla situace daleko mizernější.

Další obavu, kterou jsem měl, byla instalace tiskárny. Cca před rokem jsem se pokoušel mou pracovní HP LaserJet 1320 dostat do FreeBSD, bohužel dříve byly grafické tiskárny na UNIXech celkem problémem. Ani já jsem loni na FreeBSD neuspěl, netvrdím, že by to nakonec nešlo, ale míra času, kterou bych do laborování musel investovat daleko převyšovala mou ochotu. Nicméně na OpenSUSE opět žádný problém, narozdíl od Windows jsem opět nepotřeboval žádné CD s ovladači, ale prostě jsem klikl na přidání tiskárny, vybral si ji ze seznamu a bylo to. S potěšením jsem kvitoval, že narozdíl od Windows Vista mi zde funguje i správně počet kopií (u této tiskárny mi totiž na Windows Vista jde udělat pouze jednu kopii, je totálně ignorován parametr počet kopií).

První, ne sice zklamání, ale úskalí, nastalo ve chvíli, kdy jsem chtěl počítač přidat do naší domény. Chvíli jsem odchytával pakety, abych zjistil, že si můj počítač s doménovým řadičem vesele povídá a oba si libují, jak se krásně domluví, nicméně ve výsledku k připojení počítače do domény selže. Zjistil jsem, že nejsem sám, nicméně u nás je již síť optimalizována na Windows 2003 server a některé názory na internetu tvrdí, že to je zatím problém. Ohledně domény v pojetí Windows nejsem žádný odborník a ani ji v podstatě k ničemu nepotřebuji, takže mě velmi brzy hraní přestalo bavit. Víte-li někdo, jak se to dá zprovoznit, podělte se, prosím, v diskusi o názor, rád vyzkouším.

Co jsem čekal jako další problém, bylo připojení pošty proti MS Exchange. Opět jsem byl mile překvapen, do svého KDE jsem si naistaloval z Gnome poštovní program Evolution s podporou Exchange (tento doplněk je důležitý) a přes Outlook Web Access se připojil bez problémů do Exchange. Fungují dokonce i kontakty uložené v doméně a kalendář. Úroveň poštovního klienta Evolution v základní instalaci je srovnatelná s MS Outlook, i když bych dle mého osobního názoru řekl, že je mírně horší co do úrovně funkcí. Bohužel zatím tento produkt ne úplně znám, takže je možné, že při nainstalování pár pluginů bude daleko před, to ovšem nejsem schopen říci. Na druhou stranu musím podotknout, že jsem zmlsán programem The Bat! pro Windows a jeho propracovananosti, eleganci a hlavně perfektní funkcionalitě se vyrovná jen velmi málo poštovních klientů, ať už pro Windows nebo pro jakýkoliv jiný operační systém.

Když závěrem shrnu proces základní instalace a porovnám jej proti Windows, musím překvapivě uznat, že Windows již není to, co bývalo. Jak již bylo zmíněno s jedním DVD (resp. CD v případě připojení k internetu, či jiného média, ze kterého se dá nabootovat) máte za cca 30 minut funkční systém se vším všudy připraven k práci. Máte zde i Office, nikoliv MS Office, ale OpenOffice, které, opět dle mého soudu je srovnatelné s komerčním a předraženým MS Office, dle mě je i lepší. Proces instalace ji rychlý, elegantní a intuitivní, bez otázek na hesla a jiné podobné věci. Řekl bych, že uživatel, který neví téměř nic, bude mít méně problémů s instalací OpenSUSE než s Windows. A to nemluvě o tom, že na Windows by dále řešil kancelářské programy, vypalovací software, atd., což u OpenSUSE již máte nainstalováno.

Rubriky: Software | Napsat komentář

Jaký operační systém – Windows nebo něco jiného

Podobně, jak se říká v jedné reklamě – „když jsem se rozhodoval, co s do svého počítače, Microsoft Windows byly pro mě jasnou volbou“. I když, ono to tak přesně nebylo, můj první operační systém byl MS DOS, ale to je již dávno a ani to již nestojí za řeč. Nicméně je pravda, že poté již Windows dominovaly na všech osobních strojích, které jsem vlastnil. V tomto článku se chci podívat i na něco jiného, protože během své cesty správce sítě jsem vyzkoušel pár jiných operačních systémů a výše uvedené pořekadlo u mě již dávno neplatí.

Začneme trochu obecněji. Jaké operační systémy přichází v úvahu. Každý jistě zná Windows, hodně lidí již slyšelo slovo Linux, někteří vybraní možná slyšeli OS-2, MAC OS, atd. Tak Windows jsou jasné, výrobce je firma Microsoft a díky různým kampaním jsou nám tyto produkty nalévány do hlavy v televizi, na plakátech, apod.

Zajímavější je již Linux (tučňáčka, který je znakem linuxu, asi také vidělo již hodně lidí). Ten je odvozen od UNIX systémů, v podstatě se dá říci, že pokud zvolíte jakýkoliv operační systém založený na UNIXu, bude jeho ovládání velice podobné. Než mi vy zkušenější začnete nadávat, ano, vím, že toto není úplně přesné, ale pro zobecnění to dle mého stačí (více je možno probrat případně v diskusi). Do této množiny patří různé Linuxové distribuce, BSD systémy, apod.

Jaký je mezi operačnímy systémy rozdíl. Především cenový, Windows jsou komerčním produktem a pro provozování je třeba zakoupit si licenci. UNIXové systémy jsou v mnoha případech zdarma (pozor, informace, že každý je zdarma, je mylná). Od toho se odvíjí řada dalších věcí. Další podstatný rozdíl je v technologii. Zatímco Windows jsou pevně spjaty se svým grafickým rozhraním, UNIXy lze zpravidla provozovat bez tohoto prostředí. Z toho plyne, že máte možnost si své grafické prostředí vybrat a tudíž SÁM si rozhodnout, jak moc bude zatěžovat počítač, atd. Rozdílná je také SNADNOST instalace. Windows v podstatě popadnete, strčíte CD do mechaniky a klikáte, zadáte nechutně dlouhé registrační číslo a klikáte. U UNIX distribucí je to trochu jiné, záleží na distribuci. Existují druhy, kde je instalace stejná, tudíž „klikací“, ale i složitější. Obecně ovšem platí, že nastavení Windows do provozuschopného stavu je většinou méně pracné, než UNIXu. Nicméně, pokud si dáte trochu práce navíc s instalací, dostanete pak za to mnohem více, to podrobněji rozeberu v dalších článcích.

Pro koho tedy lze jaký operační systém použít. Osobně nenechám dopusit na Windows XP, coby operační systém pro stolní počítač. Velmi snadná instalace, vysoká podpora programů, téměř bezproblémová funkčnost – i když, to je velmi relativní, zrovna včera si má XP dělaly, co chtěly a dost mě to vytočilo. Naopak co se týče nových Windows Vista, tak ty bych si na svůj počítač nedal ani zdarma. Nebudu zde rozebírat všechny negativní vlastnosti, napíši pouze to, že Windows Vista jsou hlavní důvod, proč prchám na UNIX. Obecně se tedy dá říci, že pokud hrajete hry, taháte poštu a jste běžný uživatel, popř. uživatel, který nechce řešit nějaká nastavování, jsou pro vás Windows dobrou volbou.

Co se týče UNIXu, platí zde mnoho mýtů. Například není pravda, že UNIX není pro každého. Ze své zkušenosti vím, že pokud totálně neznalému uživateli, který není zblblý Microsoftem, dám na stůl počítač s Linuxem, tak normálně funguje bez sebemenších problémů, tedy bez těch, které by neměl na Windows mašině. Také neplatí, že pro UNIX nejsou aplikace. Jsou, je jich velmi mnoho a jsou dost často zdarma a mnohdy kvalitnější, jindy zase méně kvalitní. Horší je to již s účetními systémy a různým speciálním softwarem, nicméně ve většině případů se tomu dá pomoci buďto virtualizačním softwarem, nebo emulátory, jako je např. Wine. Pak je velká šance, že program dělaný pro Windows vám bude chodit i na UNIXu.

Kdo může mít problém s UNIXy jsou ti, co vlastní různý speciální hardware. Podpora výrobců hardware pro alternativní operační systémy není bůh ví jaká, takže se může stát, že hardware vám prostě chodit nebude, protože je dělaný jen a jen pro Windows. Tomu lze předejít tím, že většina slušných UNIX distribucí zveřejňuje seznam podporovaného hardware a vy tak máte možnost se rozhodnout, co si koupit. Dále mohou existovat opravdu úzce specializované aplikace, které prostě nebudou chodit ani v emulátoru. Problém mohou mít také středně a mírně pokročilí uživatelé, kteří něco málo na počítači již umí, ale jsou „odkojeni“ na MS Windows a nechápou principy toho, co dělají. Jinak řečeno, víte-li, že musíte 3x máčknout klávesu vlevo a pak enter, tak na UNIXu to bude jinak a končíte.

Obecně jsem ale přesvědčen o tom, že pro uživatele, kteří dělají na počítači běžné věci, je UNIX ideálním řešením. Je zdarma. Dále dělá to, co má a jak si jej nastavíte. Není zde problém s viry (zde je ovšem otázkou, zda je to skutečně architekturou operačního systému, nebo jen tím, že není největší, tudíž se nenajdou programátoři, kteří by ztráceli čas s programováním virů). A hlavně, nehrozí vám zde šikana ze strany výrobce operačního systému, jako to poslední dobou předvádí společnost Microsoft. Jejich černé obrazovky, když máte špatné registrační číslo (mně osobně se stalo, že jsem měl legálně zakoupené Windows, ale přesto jsem byl odmítnut při aktivaci) a další výhrůžky, které se linou z médií a které mě začínají dost otravovat.

Až najdu opět chvíli času, podíváme se, jak si velmi jednoduše nainstalovat svůj stolní počítač s linuxovou distribucí Open Suse Linux pro běžné používání.

Rubriky: Software | Napsat komentář

Western Digital – nejhorší disky, co znám

Tak jsem zase jednou nakoupil 16 disků. Nechal jsem se umluvit, i když se mi to nezdálo, jsem věrný značce Seagate, ale budiž. Cena i reference byly skvělé, takž jsem do mých serverů na hraní zakoupil výborné Western Digital disky. Zde je má krátká, ale výstižná recenze Western Digital disků.

Když to řeknu slušně, už mi z toho šíbe. Odešly všechny do jednoho, bez ohledu na typ. V mirroru se použít nedají vůbec, protože tyhle šílené šroty nemají ani shodnou přístupovou dobu, takže array spadne do degreaded za dobu cca od 1 sekundy, do jednoho týdne. Ani bez mirroru se použít nedají, to odejdou podle nálady, ale odejdou.

Nevím, jak tahle banda, jako je Western Digital, může ještě existovat. Jejich disky byly mizerné už před lety a jsou pořád.

Rubriky: Hardware | Napsat komentář

Zkušenosti s hardwarem

Kromě jiného jsem si chtěl udělat k Vánocům radost novým monitorem a také si dát dohromady domácí síť, kdy při některých online hrách mi padá NAT. No, s obojím jsem dopadl velmi nevalně, posuďte sami (monitor zhodnotím v následujícím článku):

Testoval jsem následující routery:

  1. Edimax router BR-6104K
  2. NetGEAR RP614
  3. Mikrotik RouterBOARD 532A

Požadavky byly prosté, DHCP pro domácí síť, NAT (Network Address Translation nebo také se tomu říká maškaráda) a DMZ (nebo vnější portforwardind, jak chcete). Výsledky byly bohužel velice tristní, no posuďte sami.

Edimax router BR-6104K

Tímto routerem začneme, protože vlastně kvůli němu jsem začal domácí síť přestavovat. Tento router funguje vcelku dobře, pokud jej ovšem nepřehltíte množstvím paketů, zejména přes NAT. V tu chvíli bohužel router zareaguje tím nejpřiblblejším způsobem, a to restartem.  Při spuštění hry Wolfenstein Enemy Territory je pád zaručen, při použití např. DC++ si buďte jisti, že se občas také restartuje. Nicméně pro „obyčejné“ použití je naprosto vyhovující, v jeho prospěch mluví také nízká cena a poměrně jednoduché nastavování.

NetGEAR RP614

Tento router byl u mě použit jako druhý. Překvapila mě cena, byla asi nejnižší, kterou jsem viděl. Nastavení bylo pro mě příjemným překvapením. Díky internímu přesměrování se při otevření prohlížeče objevila automaticky html stránka pro nastavení (co udělá obyčejné přesměrování, že :-)) a naklikání všech potřebných služeb zabere asi 3 minuty i pro laika. Jinak všechny nárokované služby zvládal bez viditelných problémů, takže už stačilo jen zatížit. Překvapení bylo na světě, router držel. Odmlčel se asi na půl sekundy a fungoval. Pokud jsem opakoval asi 7x a vždy s úspěchem. Zdálo se, že o vítězi je rozhodnuto, takže jsem vesele nahodil služby a fungoval. Nicméně co mě zarazilo, byly velké pády ICQ a nemožnost je pak již nastartovat. Ano, bohužel, to je nešvar tohoto routeru. Vše drží, od Skype, přes ping až po Jabber, ale ICQ je prostě problém. Nechápu proč, ale je to bohužel tak, i na Internetu jsem zahlédl, že lidí, co si na tento nešvar stěžují, je více. Óda se tedy nekonala a nyní jsem chtěl profesionálnější řešení. Nicméně nebýt nešvaru s ICQ, tak vezmu-li v úvahu cenu a to, že prostě jinak funguje, tak je velmi dobrý. I nastavení zvládne člověk totálně neznalý problému.

Mikrotik RouterBOARD 532A

2x neúspěch mě donutil hledat a ptát se. Kolegové mi doporučovali, že Mikrotik je prostě jednička.  Trochu mi poklesla čelist, když jsem vyfasoval miniaturu základní desky počítače a zdroj, nicméně nevadí, doobjednal jsem si krabici, takže časem to bude mít i kryt :-). Přinesl jsem tedy kartičku domů a chvíli zíral, co s ní. Nakonec jsem tedy stáhl obslužný software a s pomocí kolegy a návodů jsem provedl nastavení. Nutno říci, že Mikrotik není opravdu pro běžné uživatele. Množství voleb je obrovské, přestože většině z nich rozumím, nastavování je trochu divoké, ale dle nápovědy a manuálu se to dá. Ještě jsem nezkoušel ono DMZ (binat, či portforwarding, jak chcete), ale podle manuálu se to zvládne. Už už jsem chtěl vyzkoušet, jak řešení za pár tisíc bude běhat. První dojmy dobré, běhalo to a lépe. Uvítal jsem, že zvládá vyšší propustnost dat, než oba předchozí kandidáti. Další perfektní věcí je logování na firewallu, atd. Prostě je znát rukopis profesionálního řešení, za které si ovšem nemálo zaplatíte. DC++ běželo také na jedničku, takže se zdálo, že hodně peněz = kvalita. Musel jsem také dělat něco jiného (pracovat :-)), takže hraní Wolfenstein Enemy Terriotory jsem odložil na další den. To jsem ještě netušil, jaká studená sprcha mě čeká. První spuštění mě zarazilo, byla na můj vkus dlouhá prodleva, tedy výrazně kratší než u Edimaxu, ale citelná. Navíc se mi odpojil administrační program Mikrotiku. Nu, nevadí, zkusil jsem znovu se stejným výsledkem. Po dobu prodlevy byl nefunkční ping, ale ICQ vydrželo. Při třetím pokusu o spuštění hry se ozvalo pípnutí, jak se Mikrotik restartoval. Čili oproti Edimaxu žádný vyraznější posun, rozhodně ne 5x lepší (když cena je 5x vyšší).

Shrnutí? Co dodat, ani jeden testovaný router nesplnil základní požadavky, které může mít teoreticky každá domácnost. 2 nevydrží vyšší zátěž (přičemž je mezi nimi propastný rozdíl v ceně. Třetí, který je nejlevnější, naopak drží, ale nesmyslně shazuje některé služby. Bohužel jsem už jako správný osel, který nepředpokládal, že by drahé řešení mohlo nefungovat, již Mikrotik zakoupil, tak si s ním budu chvíli hrát, jestli ve změti podivných voleb nebude něco, co by zabránilo alespoň onomu restartu, ale moc tomu nevěřím. Celkově tedy zklamání, protože síť mi stále nejde.

Rubriky: Hardware | Napsat komentář

Hackujeme Western Digital My Book World Edition II – II část

Jak bylo slíbeno v minulém článku, podíváme se ještě na jedno řešení, jak povolit ssh v boxu My Book. Tento návod bude mnohem kratší, ale je mnohem mocnější.

V browseru, který „vidí“ váš My Book, zadáme tuto adresu:

  1. http://<MYBOOKIP>/auth/firmware_upgrade.pl?fwserver=martin.hinner.info/mybook/firmware.php
  2. Objeví se hláška, že je dostupný nový firmware. Dejte stáhnout a nainstalovat, nebojte, nebude to trvat půl hodiny, ale cca 3 minuty.
  3. Založte si přes www rozhraní nějakého uživatele
  4. Pak se již můžete přihlásit přes ssh, použijete založeného uživatele a na roota se přihlásíte standarně příkazem su –
  5. Nastavte heslo uživateli root pomocí passwd a můžete (ale nemusíte) původního neprivilegovaného uživatele smazat.

Aby byly změny trvalé, resp. aby naběhlo ssh i po restartu, je nutné ještě přidat do souboru /etc/inittab následující řádek:

::sysinit:/usr/sbin/sshd

Chvíli počkejte (opět dochází zřejmě k replikaci mezi oběma disky) a pak můžete provést restart pro zkoušku (není ovšem nutný).

Tím máte povoleno ssh a můžete plně užívat výhod přístupu ssh. Pokud nepoužíváte Mionet, ukončete ještě všechny procesy, které Mionet pouští, dost zatěžují procesor.

Rubriky: Hardware | Komentáře: 4

Hackujeme Western Digital My Book World Edition II – I část

Jak jsem již předeslal v minulém díle, My Book je vlastně autonomní počítač s linuxovou distribucí. Znamená to tedy, že programy, které fungují na Linuxu, mohou běžet i zde. Jsme samozřejmě omezeni velikostí operační paměti, rychlostí procesoru a dalšími faktory, ale v zásadě je to možné. Existuje několik metod, jak docílit, abychom si na My Book mohli tyto programy sami spouštět.
V tomto článku si probereme první metodu, která je určena, s trochou nadsázky, pro masochisty. Touto cestou jsem šel i já, protože byla jediná, o které jsem v té chvíli věděl a vedla k tomu, že mám My Book lehce nabořený.

V čem tedy tato metoda spočívá. Postupujeme podle manuálu a otevřeme My Book. Je třeba trochu opatrnosti, protože je vše z plastu, ale až tolik křehký není. Povolíme tedy 4 šrouby, vysuneme děravý boční díl U. Dále povolíme 1 šroubek držící kryt předku disků. Opatrně odpojíme SATA kabel a vyjmeme disky – žádný strach, popsané jsou dobře, nemůžete to poplést.

Pokud máme počítač s linuxovou distribucí, nebo alespoň počítač s operačním systémem, který umí ext3 filesystem, budeme mít práci snažší.

Pokud takový počítač nemáme, můžeme použít nějakou live distribuci, jako je třeba SLAX, stáhneme ISO image a vypálíme. Pak již jen stačí nabootovat z CD a máme potřebný operační systém připraven. Máme i připojený disk, ale pozor, není připojen s žurnálovým zápisem, čehož jsem si bohužel nevšiml a tím jsem si právě nabořil instalaci My Book. Konkrétně tedy na této linuxové distribuci je nutno provést tyto kroky:

  1. umount /mnt/sda1
  2. mount /dev/sda1 /mnt/sda1 -t ext3 -o data=journal

Tím máme v adresáři /mnt/sda1 připojen filesystém a můžeme třeba v editoru vi provést úpravu souboru inetd.conf.

vi /mnt/sda1/etc/inetd.conf

Zde odkomentujeme řádky, které nás zajímají a povolíme si třeba ssh, telnet, atd.

Takto vypadá původní inetd.conf

netbios-ssn stream tcp nowait root /usr/local/samba/sbin/smbd smbd -s/var/oxsemi/smb.conf -l/var/log -d0
#swat stream tcp nowait root /usr/local/samba/sbin/swat swat -a -d 1 -l /var/log
#tftp dgram udp wait root /usr/sbin/in.tftpd in.tftpd -c -s /tftpboot
#ssh stream tcp nowait root /usr/sbin/sshd sshd -i
#telnet stream tcp nowait root /usr/sbin/telnetd telnetd

A takto vypadá při povolení ssh:

netbios-ssn stream tcp nowait root /usr/local/samba/sbin/smbd smbd -s/var/oxsemi/smb.conf -l/var/log -d0
#swat stream tcp nowait root /usr/local/samba/sbin/swat swat -a -d 1 -l /var/log
#tftp dgram udp wait root /usr/sbin/in.tftpd in.tftpd -c -s /tftpboot
ssh stream tcp nowait root /usr/sbin/sshd sshd -i
#telnet stream tcp nowait root /usr/sbin/telnetd telnetd

Důležité upozornění je, že toto musíme udělat na obou discích. Pokud to na jednom disku neuděláme, pak nás potká to, co mě hodně zdrželo. Změny v souboru se mi ztratily.

Pak už jen stačí disky vrátit, jednotku My Book složit, nastartovat a přihlásit se třeba na ssh uživatelem root a heslem root. Pokud nepoužíváte Mionet, ukončete ještě všechny procesy, které Mionet pouští, dost zatěžují procesor.

Rubriky: Hardware | Napsat komentář

Western Digital My Book World Edition II – první dojmy a zkušenosti

Navzdory poměrně negativně naladěnému článku Western Digital My Book World Edition II – 1TB na síti jsem se rozhodl toto zařízení koupit a vyzkoušet. Mám totiž problém s daty a toto řešení se mi zdálo celkem přijatelné. Vzal jsem tedy cca 10 000,- CZK a vyrazil na nákup.

Bohužel v hodně ohledech musím dát výše zmíněnému článku za pravdu. V krabici bylo zařízení, CD s manuálem (čeština opravdu chybí), ethernetový kabel, adaptér pro zapojení do elektrické sítě a osekaný manuál v tištěné podobě.

Po připojení do sítě je slyšet mírné bzučení disků a při bootu se „otestuje“ ventilátor. Oproti zmiňované recenzi mám tedy opačný problém, zařízení ventilátor skoro nespouští a pokud ano, tak téměř neznatelně. Ventilátor je navíc umístěn tak, že i v případě 100 % výkonu toho moc neuchladí, je totiž přidělán k mřížce, která nemá velkou propustnost a navíc jsou před ním lyžiny disků, tudíž otvor je asi cca 10 % velikosti ventilátoru. Chlazení tedy není silnou stránkou My Book a vzhledem k osazení WD disky, které nemají právě vyhlášené chlazení, mám obavu o trvanlivost tohoto data storage.

Po nastartování zařízení máte, pokud nejste nároční, v podstatě hotovo. Bez jakékoliv konfigurace si můžete dát vyhledat počítač a připojit síťovou jednotku. Pro ty zvídavější připravuji mini seriál o mých trampotách s takovým mini hacknutím. Zařízení totiž běží na ořezané linuxové distribuci, takže mít výhodu ssh přístupu a moci si přikompilovat nějké ty „fičurky“ navíc, bylo pro mě velkým lákadlem.

Závěrem

Pokud potřebujete velkou storage kapacitu domů, může být toto pro vás řešení. Ovšem, je tu pár věcí, které výrazně kazí dojem. V default instalaci zařízení prostě připojíte a můžete konfigurovat přes www rozhraní. To je vše.

Jak v dalších článcích zjistíme, tak na pozadí zařízení se rozběhne prostředí Mionet, které výrazně brzdí procesor My Book a nedá se standardně vypnout.

Dále zařízení disponuje sice GBit síťovou kartou, ale rychlost zápisu je velmi žalostná, takže ti, co jako já budou ze začátku smutní, že mají doma jen 100 Mbit switch, mohou být v klidu. Ten postačí bohatě. Čtení je o trochu lepší.

Další otázkou je spolehlivost. Při teplotě, ve které disky operují, velmi pochybuji o trvanlivosti dat.

A poslední, co mi trochu vadilo, je cena. 10 000,- CZK za 2 disky v softwarovém RAIDu mi přijde trochu přemrštěná. Na druhou stranu poměrně strmě klesá, takže se možná za půl roku dočkáme výraznějších slev.

Rubriky: Hardware | Napsat komentář